Malý velký muž Adam Vlkanova

Adam „Vlčák“ Vlkanova (*1994) je novou akvizicí v černobílém dresu Votroků. Jeho přestup do FC HK je však návratem, vždyť Adam je rodilý Hradečák a v našem klubu s fotbalem začínal.

Povídali jsme si cestou z prvního zápasu letní přípravy Votroků před ligou, ve kterém jsme podlehli mistrovské Spartě 1:3.
Adame, popiš čtenáři tvoji klikatou cestu do kádru A-týmu Votroků.
Začínal jsem v elévech v „efcéčku“, ale ve starších žácích jsem odešel do kuklenské Olympie, kam jsem posléze i přestoupil. Odehrál jsem v Kuklenách asi 5 sezón, nastupoval jsem již jako dorostenec za muže v krajském přeboru a celkem se mi hra dařila, dával jsem góly…

Já musím neznalým věci prozradit, že Adam je i nyní drobnější postavy, ale když přišel do Olympie, kde jsem tehdy také působil, vsadil bych cokoliv že jde o staršího eléva, a ne staršího žáka, neboť „Vlčák“ byl opravdu takový střízlík – ale výborný fotbalista! Když nastupoval za muže Olympie v Krajském přeboru, bez váhání by kdokoliv uvěřil, že jde o žáka, který se plete chlapům do hry. Jenže Adam střílel góly z vápna i z dálky, hlavou i nohama a tak…

… přišel trochu netypický přestup, z Kraje do II. fotbalové ligy. Jak se to všechno seběhlo?
Ozval se mi trenér pan Sazima, který mne vedl půl roku v dorostu Olympie a pak začal trénovat na Střížkově Bohemians. Pozval mne do přípravy a dostal jsem se do kádru, takže jsem před rokem začal hrát druhou ligu v Praze. Měl jsem tak možnost zahrát si přece jen na vyšší úrovni a ověřil jsem si, že to zvládám.

Co bylo pro tebe po příchodu do vyšší soutěže nejtěžší, nebo co tě nejvíc překvapilo?
Asi nejtěžší pro mne bylo zvyknout si na tréninkovou zátěž, byl to prostě jiný „level“. Na Olympii jsme trénovali 3-4x týdně, a najednou to byla dvojnásobná porce, protože se trénovalo dvoufázově. Navíc přibyla posilovna, to jsem do té doby neznal. A fotbal byl mnohem tvrdší, rychlejší, na všechno je méně času. Velkou roli hrají i zkušenosti.

Jaký post jsi hrál a na který zápas za Střížkov nejraději vzpomínáš?
Nastupoval jsem jako ofenzivní střední záložník. Nejvíc vzpomínám určitě na zápas s Vltavínem, vyhráli jsme 3:0, já dal dva góly, své první ve druhé lize, tak na to se nezapomíná. Bohužel mne přibrzdilo zranění, musel jsem na operaci menisku a tak jsem odehrál ve druhé lize jen 10 zápasů.

Ale musel jsi je odehrát dobře, když se ti již po půl roce v druhé lize ozval Hradec a ty jsi přestoupil zpět do klubu, ve kterém jsi začínal.
Je to tak, bylo to pro mne překvapení, ale samozřejmě jsem měl velkou radost. Kluby se domluvily tak, že jsem jaro odehrál ještě na hostování v Praze a teď jsem se zapojil do přípravy širšího kádru před ligou.

Adame, to je až neuvěřitelný příběh fotbalisty, trochu jako scénář s Hollywoodu. V červnu hraje hlavní hrdina „kraj“, za pár týdnů střílí góly ve druhé lize, po půl roce ho koupí klub s ambicí postupu do nejvyšší soutěže a rok od začátku příběhu, opět v červnu, už borec hraje proti Spartě v její nejsilnější možné sestavě.
No, je to opravdu až neskutečné. Já jsem již v něco takového vůbec nedoufal, bral jsem to tak, že budu fotbal hrát po škole nebo po práci, jen tak pro radost. A najednou hraji proti Lafatovi, do střely mi skáče Dočkal…. Je to opravdu trochu jako sen, který já sám úplně nechápu.

K dnešnímu zápasu, ty jsi hrál jen 20 minut, ale prý to tak bylo plánováno, s tvým výkonem panovala spokojenost. Ostatně měl jsi dokonce dvě šance.
Dvakrát jsem se tam dostal, nejprve hlavička, když jejich bek podskočil balón, ale bohužel jsem míč poslal vedle, a pak jsem postupoval na bránu, dojeli mě dva obránci, tak jsem raději vystřelil, ale Štěch střelu vyrazil, škoda, ale jsem rád, že jsem se do šancí dostal. Na druhou stranu jsem mohl udržel na středu víc balónů. To jsou právě ty zkušenosti, které mi zatím chybí.

Adame, díky za rozhovor a přeji ti, ať máš možnost fotbalové zkušenosti v lize nasbírat!

Gunny – psáno pro www.fchk.cz