Jednou ze skutečných ikon hradecké fanouškovské scény je muž malý postavou, ale velký svým černobílým srdcem – Frkola. Fanoušek, kterého 100% potkáte v létě hned v prvních minutách prodeje nových permanentek a je s železnou pravidelností majitele prvního celoročního lupenu. K rozhovoru jsme se sešli necelých 24 hodin poté, co Votroci v Brně získali 3 veledůležité body do tabulky Gambrinus ligy. Pro Frkolu byl nedělní souboj a jeho závěr srdeční záležitostí, protože na konečných 1:3 pro Hradec pečetil výsledek Frkolův velký oblíbenec v černobílém dresu, po zranění navrátivší kanonýr Dušan Uškovič.
Frkola a Votroci – od kdy to patří k sobě?
Pravidelně jsem začal chodit na zápasy od sezóny 1985-86, díky jednomu spolužákovi, který tehdy fandil. On se odstěhoval do Severních Čech, ale příznivcem Hradce zůstal dodnes. Já jsem tehdy přišel s ním na první zápas, tuším s Třincem nebo Porubou, a od té doby jsem Votrok tělem i duší.
Takže jsi ještě zažil federální ligu a výjezdy na Slovensko?
Frkola
Ano. Byly to skvělé výjezdy a klidně bych si to zase zopakoval. Košice, Bystrica, Bratislava… Vzpomínám si na autovýjezd do Banské Bystrice, když tady bylo nádherně a tam 75cm sněhu. Dorazili jsme na stadion, zápas rozhodčí odložili a tak jsme tu dlouho cestu hned absolvovali zpátky bez fotbalového zážitku. Nebo Bratislava… Nikdy nezapomenu na naši výhru v posledním ligovém kole na Slovanu, vyhráli jsme pod taktovkou pana trenéra Škorpila 1:0 a Slovan tím zcela nečekaně ztratil titul, který tak šel na Letnou. Hráčům tam tehdy zničili autobus vytlučením oken a my fanoušci jsme pod přívalem kamení utíkali ke svým autům, měl jsem obavy, jestli vůbec odjedeme se zdravou kůží. Byli jsme tehdy myslím 8. ve federální lize. Dodnes pana Škorpila obdivuji a fandím mu, je to pro mě PAN BŮH mezi trenéry, udělal pro náš klub opravdu hodně.
Votroci pak v devadesátých letech měli ze Slovenska i trenéra, že?
Ano, byl to pan Nadzam, který bohužel skončil celkem brzy ze zdravotních důvodů. Ale byl to výborný trenér. Po něm přišel trenér Pálka, přivedl nějaké posily a vyhrál pro Hradec pohár. Vzpomínám si, jak jsme tehdy hráli v Třebechovicích, Petr Pálka ve svém prvním utkání porazil Spartu Praha 2:1 a v týdnu pak 1:0 gólem z penalty Slávii. Krásné vzpomínky. Následovala výhra ve čtvrtfinále na Bazalech, semifinále v Drnovicích a postup na penalty a pak finále se Žižkovem na Strahově a další výhra na penalty.
Takže jsi, jak předpokládám, nechyběl ve Vaduzu?
Byl jsem tam tenkrát s Busturistem. A vyrazili jsme i do Kodaně, ale patřím mezi ty, kteří tehdy na zápas nedojeli. Rozbouřené moře nás uvěznilo na trajektu cestou do Dánska a tak jsme utkání, ve kterém Votroci remizovali 2:2, sledovali na lodi jen v televizi. No, ale i tak jsme si to tehdy opravdu parádně užili J. Pak přišlo smolné vyřazení s moskevským Dynamem na penalty v domácí odvetě a tak naše cesta PVP skončila. Dodnes na to vzpomínám a strašně moc si přeji opět s Hradcem zažít pohárovou Evropu.
Pojďme Frkolo do současnosti. Votroci „kroutí“ třetí sezónu v první lize, ale naše současná pozice je složitá, byť jsme si díky včerejší výhře v Brně hodně pomohli. Jak momentální postavení Votroků v tabulce vidíš ty?
Myslím si, že kdyby Hradec neměl tolik zraněných hráčů, vůbec bychom v sestupovém pásmu nebyli. Včera jsme vyhráli s panem Škorpilem jako posilou v realizačním týmu a hráči bojovali a rvali se pořádně celý zápas. Myslím si, že to byl s panem Škorpilem dobrý krok od Ríši Jukla, protože v minulých zápasech ta bojovnost klukům chyběla. Radost mi udělal samozřejmě Dušanův „lobík“, kterým v poslední minutě pečetil na 3:1 pro nás. Pevně věřím, že s Dušanem už budeme góly dávat pořád.
Ty jsi možná největší fanoušek Dušana Uškoviče v celých Čechách. Kde se ta obliba tohoto kanonýra u tebe vzala? Vzpomínám si, že jsi již na první Dušanův přípravný zápas přijel v létě do Lhoty pod Libčany se slovenskou vlajkou.
Věděl jsem o Dušanovi od příbuzných, že hrál Corgoň ligu za Duklu Banská Bystrica a že je to opravdový střelec. Těšil jsem se z toho, že Hradec takového hráče „kanonýrka“ získal a fandil jsem mu od prvního okamžiku. Tu slovenskou vlajku mám pořád a nosím ji na všechny zápasy. Mám společnou fotku s Dušanem a Tomáš Rezkem, kterého mám taky moc rád. Naopak, obrovské zklamání je pro mě Ruda Skácel. Vždy jsem ho uznával a fandil jsem mu a doufal jsem, že ho jednou zase přivítáme zpátky v Hradci. Jeho letošní přestup do Slávie Praha a hlavně jeho vyjádření, že je Slávista a tak dále, to mě bolí a nerozumím tomu. Je to odchovanec Hradce a mluví tak divně…
A pojďme k budoucnosti hradeckého fotbalu. Co vidíš pro nejbližší týdny, měsíce a roky jako to nejdůležitější?
Vyhrát ještě 4 zápasy v lize, udržet ligu pro Hradec a hlavně postavit nový, pěkný stadion, i s obchodním centrem, aby Hradec měl výborné zázemí a silné obchodní firmy za zády. Pak se můžeme zase pokusit vykopat účast v evropských pohárech. Já osobně navíc vidím jako strašně důležitou věc pro hradecký fotbal a sport vůbec již započatou rekonstrukci areálu na Slávii, kde mají být dvě hřiště a konečně i pořádná umělka, aby naši borci nemuseli jezdit do Chudonic.
Díky za rozhovor,
Gunny
Pravá nefalšovaná ikona,dlouholetý přítel už od roku 1987.Bud dlouho zdráv Pavle!!!