VOTROCI 2000

Díky pozvání klubu jsem měl jedinečnou možnost poznat tribuny Viktorie Plzen “z druhé strany“. Pro fanouška Votroků je to určitě zajímavá zkušenost.

Z Hradce vyjíždíme klubovým pick-upem před polednem, protože auto musí být o půl druhé v Berouně. Můj hostitel a řidič v jedné osobě, Milan Šedivý, doráží k hotelu v Berouně ještě pár minut před termínem. Auto se plní dresy, míči a dalšími proprietami, které vykládáme z útrob klubového busu. Když je vše hotovo, nasedají do auta Karel Podhajský s masérem a valí do Plzně. Tam po příjezdu připraví hráčům vše potřebné v kabině, rozvěsí dresy a veškeré další vybavení hráčům tak, že ti po příjezdu nejsou rozptylováni ničím zbytečným a mohou se soustředit na zápas.

Hráči jsou v době našeho příjezdu na pokojích hotelu, kde odpočívají po lehkém obědě. Na hotelu nespali, dorazili dopoledne, kromě oběda a taktické přípravy je to právě kvůli odpolednímu odpočinku. Kolem 15 hodiny vyrážíme společně s mančaftem směr Plzen. V autobusu je klid, žádný holobusový večírek, hráči sedí po jednom, poslouchají většinou muziku se sluchátky na uších.

Po příjezdu na stadion se naše cesty rozchází, hráči a realizační tým míří do kabin, my připravujeme kameru, foták, počítač a míříme do zázemí domácího klubu pro klubové partnery. Už vstup jasně deklaruje, že Viktorce se daří. Všude jsou připomínky současných úspěchů, velké i malé fotky, plakáty, kopie článků, dresy soupeřů z evropských pohárů. Hlavní místnost je zaplavena občerstvením studeného i teplého bufetu, Coca-cola, pivo, kvalitní vína, čaj, káva, desítky zákusků, řízečky atd atd.

Opravdu luxus. Koštuju a sleduji cvrkot. Brzy nás příchází osobně přivítat ředitel domácích Šádek, přisedá si k nám legendární ředitel Hradce p.Beneš, současný ředitel Ríša Jukl vede rozhovory s hosty ve VIP zóně – např. Dagmar Damkovou, doprovázenou Romanem Berbrem.

Naše místa na tribuně jsou asi jako sedačky v Cinestaru, z pod nízké střechy na nás sálají tepelné zářiče. Protože hra našich borců mne moc nerozehřeje, jsem rád za deku přes kolena. Po mači tiskovka s trenéry, rozhovor s domácím funkcionářem a cesta domů.

Před pár lety nebyl mezi Viktorkou a Votroky žádný rozdíl. Dnes nás porazí bez 8 reprezentantů. Mají stadion a své úspěchy vkusně, ale s pýchou dávají na odiv. U nás stavíme stadion „hubama“ už 15 let. Máme nejdražší varhany na světě, dvě parádní knihovny, divadlo se 3 scénami, loutkové divadlo s vynikajícím zázemím a vlastním muzeem.

NEMÁME ale ani umělou trávu a jezdí se trénovat a hrát do Bydžova! V posledních týdnech za mediální podpory Deníku torpédují různé tlupy stavbu stadionu v součinnosti s projektem nákupního centra ECE. To co jsem viděl v Plzni mne jednoznačně utvrdilo v přesvědčení, že rozvoj našeho milovaného klubu je možný právě jen tehdy, pokud vznikne u stadionu také obchodní centrum.

Dá to mnohem širší možnosti marketingu klubu a těch výhod je opravdu celá řada. V opačném případě se zakopeme do trvalého suterénu první ligy, který budeme střídat s bojem o postup z ligy druhé.

Poslední poznámka: na tiskovce s domácím trenérem Vrbou a hráčem Beránkem všichni novináři mluvili o Viktorii jako o „naší Viktorce“, ptali se stylem „my jsme dnes vyhráli“, „my jsme zkoušeli“, „nám se podařilo“… Novináři z Plzně se prostě CÍTÍ BÝT FANOUŠKY A HLÁSÍ SE K TOMU. Jaký rozdíl proti hradeckým pisálkům.

Nechci tímto článečkem naštvat vás, kteří fandíte stejným barvám jako já. Ale  chci se s vámi jen podělit o bezesporu silný zážitek, který vyvolává celou řadu otázek i směrem k další existenci a životaschopnosti Votroků.

Gunny