V Kurviný jsme to “zkarvili” 2:1

Sledovat naši hru v Karviné byl očistec. Nebo možná rovnou peklo. Kdo to neviděl, může si říct “No tak 2:1 nepotěší, ale je to jen o gól…”. Jenže my, co jsme to viděli, víme, že to mohlo být klidně o 5 gólů. Lehkost, s jakou domácí přecházeli naši defenzívu, byla prostě neuvěřitelná.

Jako by neexistovalo nic snazšího na celém světě, než si vyškolit jednoho či dva naše obránce. Domácí byli lepší absolutně ve všem – v rychlosti, přestože měli starší tým než my, v přesnosti, v důrazu, v napadání, v nasazení, v obětavosti, prostě ve všem. Naštěstí nebyli schopní svoje vyložené šance využít, jinak by skóre bylo úplně jiné.

Mančaft odjížděl na sever Moravy již v sobotu, kluci měli zajištěný fajn hotel a hřiště pro trénink. Ovšem na hřišti se pohybovali tak, jako by nespali dvě noci a nedělní dopoledne namísto odpočinku bouchali šichtu v uhelném dole.

Nezačali jsme přitom špatně a v úvodu nic nenasvědčovalo blamáži. Kulda střílel z otočky, tlačili jsme se do čtverce domácích, zdálo se, že to půjde. Ovšem jen do 9. minuty.

To domácí zahrávali několik rohů a autů blízko naší brány, nikdo nedokázal merunu uklidit třebas jen odkopem, a výsledkem byla povedená střela do pravé šibenice Lindrosovy branky.

Kdo by čekal od Votroků zvýšení obrátek, nedočkal by se.

Domácí začali projíždět naší zálohou a obranou jako rozžhavený nůž žluklým máslíčkem, bylo opravdu tristní sledovat absolutní bezradnost našich borců, ze kterých si občas domácí ofenzíva dělalo doslova a do písmene srandu.

V totálních problémech vykřesala vyrovnáním na 1:1 naději dvojce Kraják (který fantasticky nahrál) a Malina (který chladnokrevně zakončil), ovšem to byla asi jediná povedená akce Votroků a také poslední, kdy jsme trefili prostor domácí branky.

Kurviná nás dál přehrávala, a když se nechal Šísa obehrát jako elév na útočné půlce hřiště, přišel rychlý kontr, který jsme odvrátili na roh a z něj udeřilo podruhé – 2:1.

Druhá půlka nic pozitivního pro fanoušky Votroků, kteří se škvařili na betonových ochozech stadionu, nepřinesla. Naopak, tragikomická vložka fatálně chybujícího Lindrose mohla u slabších jedinců vyvolat srdeční problémy, a to i přes to, že náš brankář dokázal svoji minelu napravit obřím skokem po míči směřujícím do opuštěné branky.

V nastaveném čase mohl “z ničeho” po rohu vyrovnat Shejbal, ale svoji loženku a možnost zapsat se do dějin nevyužil.

Téměř celý tým mi přijde zralý na vyšetření u MUDr.Chocholouška. Připosranost až zbabělost, odevzdání se osudu, nezájem o hru (několikrát jsem si všiml, že hráč se absolutně nezajímal o to, kde je míč, minimální nasazení a bojovnost. A hlavně několik individuálních výkonu možná divizní úrovně.

Prohra 2:1 je milosrdným oceněním toho, co tým předvedl. Věru nebylo vesele na duši, když jsem slyšel pár minut před koncem domácího diváka říkat: “Tak takhle slabého soupeře jsem tady snad ještě neviděl”.

Druhý domácí zápas sezóny, ve kterém hostíme Táborsko, je šancí napravit si trochu reputaci. Fanoušci Votroků by si ostatně po 9 měsících půstu zasloužili vidět domácí výhru v soutěžním utkání.

To k tomu ale mančaft musí přistoupit jinak než v Karviné. Věřím trenérům, že takový výkon svým hráčům už podruhé nedovolí.