Dnes bychom Vám rádi představili rodinu Říhových z Orlických hor, která patří mezi pravidelné návštěvníky zápasů Votroků. Nejprve poprosím o krátké představení rodiny tatínka Jirku, přezdívaného Buffales.
Bez nadsázky mohu říci, že jsme velká fotbalová rodina. Za Votroky vyrážíme fandit v téměř kompletní sestavě – čili mamka Martina, taťka Jirka, kluci Marek (13let) a David (9). Doma zůstává jen dospělý syn a dva pejsci- ty fotbal moc nebereJ. Myslím, že JSME JEDINÁ FOTBALOVÁ RODINA NAŠEHO KLUBU- KDE JEZDÍME KOMPLET VŠICHNI – RODIČE I DĚTI, PRAVIDELNĚ, V LÉTĚ I V ZIMĚ, DOMŮ I VEN! ZATÍM JSEM V ŘADÁCH VOTROKŮ ŽÁDNOU DRUHOU NEOBJEVIL…
Jirko, jsi to ty, kdo přivedl „Říha family“ do černobílých řad? Jak dlouho jsi ty sám fanouškem Votroků?
Ano, cestu pod lízátka jsem manželce i klukům ukázal já. Se mnou to bylo asi jako s většinou kluků- na stadion mě přivedl táta, ten mě učil milovat fotbal, hokej. Pak jsem jezdil s chlapama z vesnice, oženil se a začal vodit na stadion své tři kluky. Jednou se přidala manželka a máte tu dalšího skalního fanouška. A k tvé otázce – jak dlouho? No, pokud si pamatuji, tak někdy od 6-7mi let, dnes mi je 38…
Kolik členů rodiny jezdí fandit?
Tak na domácí zápasy máme permici všichni 4. Na výjezdy jezdíme taky všichni- někdy komplet, většinou ve třech, někdy dva – prostě, jak čas, finance a zdraví dovolí… Pod Lízátka jsme jako rodina jezdili i s klukama již v době druhé ligy, na výjezdypak vyrážíme od návratu Hradce mezi elitu. „Ven“ jezdíme i s dětmi – Marek vyjíždí od 9ti a nejmenší David od svých 5ti let. A podotýkám – cestujeme „holobusem“ a fandíme v kotli. Bez problémů, prima akce…
Co pro Vás jedna návštěva zápasu znamená časově a finančně?
Uvědom si, že na nejblžší (domácí) stadion to máme cca 40 km. Takže na každý – domácí i venkovní – zápas musíme urazit tuto „štreku“ tam i zpátky domů. DOMA MÁME PERMICE – ČTYŘI – což je pro nás taky „darda“. Teď si vem jeden takový výjezd – když jedeme holobusem tři, platíme ho třikrát, k tomu třikrát lístky, třikrát pití, třikrát jídlo, třikrát… A to nemluvím o šálách, dresech, čepicích… JESTLI TOHLE NENÍ PATRIOTISMUS, LÁSKA K FOTBALU, FANATISMUS – TAK PAK CO UŽ…!
Jezdíte i ven, to vím. Jak často? Nyní jste se přihlásili do akce “výjezdník”, jaký je Váš rodinný cíl v této akci? Chcete to dotáhnout až na lavičku Votroků, což je ta nejvyšší forma odměny?
Ono to není o cílech či odměnách, ale o lásce k fotbalu a našim Votrokům. I když ty permice za polovinu jsou milé, ale i tak je to pro nás stále dost peněz. Když chceme fotbal, musíme si „utrhnout“ jinde. VLONI JSME DALI 28 ZÁPASŮ ZE 30TI, ROK PŘED TÍM TO BYLO 27, LETOS MÁME ZATÍM 2 ABSENCE – TO NEJSOU ŠPATNÁ ČÍSLA… Jestli to dotáhneme na lavičku? O tom to není! I když třeba oběma synům bych to přál. Za všechno, co svému klubu obětují, za ty hodiny na výjezdech by to pro ně byl nezapomenutelný zážitek.
Kdo z Vás zápasy a výsledky nejvíce prožívá a nervuje se?
„Hradeček“ – to je naše srdcová záležitost, takže všichni. Sledujeme i dění v klubu, zajímáme se o historii…
Kdo je vaším nejoblíbenějším hráčem v dresu Votroků?
Jirka: Já – asi i trochu z nostalgie – mohl malého Ruma, udělal kupu „černé“ práce
Martina: Nemám vyloženého oblíbence, ale trochu před ostatními je Tomáš Koubek.
Marek: V současnosti u mne vede Milan Fukal
David: Mým favoritem je útočník Dvořák.
Jak tipujete jarní výsledky Votroků? Věříte pevně v záchranu? Hradec nečeká snadné jaro a své fanoušky budou hráči hodně potřebovat.
Jirka: Bude to těžké, ale prostě to dát musíme!
Martina: Přece nebudou permanentky na druhou ligu…
Marek: Věřím – k čemu by pak byl stadion…
David: Tak určitě!
Jaký máš nejhezčí zážitek s Votroky?
Nenazval bych ho nejhezčím, ale nejsilnějším – pohárové tažení v PVP a jeho zakončení doma s moskevským Dynamem. Penalty a nešťastný konec – to je silný zážitek. Finále národního poháru jsem tenkrát prošvihl. NA TEN NEJHEZČÍ ZÁŽITEK S VOTROKY JEŠTĚ ČEKÁM!!!
Co by Říhovi rádi s Votroky zažili?
Tak to vím naprosto přesně. Na Old Traford ve finále ligy mistrů porážíme gólem z 90té minuty Real Madrid .
Co by Říhovy Votrokům popřáli?
Jelikož i my jsme Votroci – tak Vám, nám i všem – zdraví, nový stadión, kupa bodů a „kopačkám“ i nadále takové skvělé fanoušky, jaké mají nyní…
Já vám moc děkuji za rozhovor a ahoj na dalších zápasech.
I my děkujeme, jen doufáme, že se všichni včetně dětí, po tomto našem vyznání neocitneme na seznamu extrémistů…
Gunny
Super, kdybych náhodou vyhrál výjezdníka, tak Vám výhru rád věnuji
Klobouček
Možná kdyby si to profíci čutálisti přečetli, podrbali by se za uchem, že někdo takový za nima jede 300 km a oni v zápase zaberou jen na pár minut a pak odbudou poděkování mávnutím ruky, nebo vůbec ničím.
Bufales family
Správní srdcaři a moc fajn rodinka
Fajn lidi!!!Vždycky je radost je potkat!!!!
Mám je rád, vždy zaplní holobus a je veselo.