VOTROCI 2000

Za tu dobu, co chodím do Hradce na fotbal jsem si už zvykl na to, že sem tam přijde období, kdy se prostě nedaří. To že x-let je na malšáku problém s koncovkou je taky známý fakt, ale to co se děje v posledním roce už je vážně trochu hardcore. 

Kdybych byl alespoň trochu statistik, tak spočítám a pak sem napíšu, jaký je gólový průměr na zápas dejme tomu od konce (alespoň pro mě určitě) zlaté generace hráčů, kdy jsme hráli PVP (Jukl, Černý st., Vahala a spol.) až do 18. března 2012, kdy jsme hráli na Bohemce a bojím se toho, že by to nebylo hezký číslo. V Hradci už to tak prostě funguje, že se v útoku trápíme a když si vychováme konečně nějakého silného hráče, který se nebojí vystřelit, prodáme ho někam dál za pakatel.

Samuel Beckett je irským autorem absurdních dramat jako je například Čekání na Godota. Proč se o něm v tomto “povzdechnutí” zmiňuji? Není to o tom, že bych snad někomu chtěl rozšířit jeho literární obzory, ale Beckett a hradecký fotbal má něco společného. U nás je to taky celkem absurdita. Když neberu v potaz dobu temna, kdy jsme se nacházeli ve druhé, ba skoro třetí lize, bylo to mezi Votroky vždy, co se fans-scény týče, minimálně na průměrné úrovni ČR. Pokud se podíváme na aktuální dění na tribunách pod lízátky, myslím si, že se jako fanoušci snažíme vcelku dost. Například v lize fanoušků deníku Sport zaujímáme jedno z předních míst za celkovou podporu při zápasech (i když nutno říci, že tento pseudožebříček většina hradeckých fans stejně nebere v potaz:o)). Ale co se děje na trávníku, nad tím rozum zůstává stát. Mužstvo, které má za zády bandu fanatiků, kteří ho i za nepříznivého stavu podporují, nedokáže vstřelit branku několik zápasů po sobě. A ne že by těch zápasů bylo málo. Ostatně aktuální počet vstřelených branek na zápas odpovídá všemu o čem tu píšu.

Jak jsem psal, je to jen “povzdechnutí” takže žádná velká duchaplnost, ale přece jen. Dočkáme se Go(l)dota v Hradci?