Po nešťastné porážce v domácím utkání se Slováckem čekal Votroky zápas na jihu Čech, v Budějovicích. Nepovedený závěr již zmíněného souboje, kdy jsme ztratili v závěrečných minutách nejen vedení, ale dokonce všechny body, ale i páteční termín jihočeského utkání a dále skutečnost, že bylo ke shlédnutí na TV FANDA v přímém přenosu zapříčinily, že se do Budějovic vypravil pouze jeden holobus hradeckých fanoušků.
Jak si však přítomní notovali, kvantita byla nahrazena mimořádnou kvalitou :-). Zájezdu se zúčastnilo mnoho skutečných legend královéhradecké fanouškovské scény a s jednou z nich, Jánošem, jsme si cestou popovídali.
Jánoši, začnu mojí již klasickou úvodní otázkou: Co ty a Votroci, kdy to začalo?
Začal jsem chodit a jezdit v roce 1984. Byla to láska od prvního okamžiku a s krátkými přestávkami trvá dodnes, jak ostatně sám vidíš. Prožil jsem toho s hradeckým fotbalem opravdu hodně, bezpočet výjezdů, spousta přátel mezi našimi fanoušky, opravdu paráda.
Ty patříš k legendám, které jezdily federální výjezdy. My jsme si v této rubrice již povídali např. s Koulem či Kotym, a oba dva na ty “slovenské” výjezdy vzpomínají moc rádi. Předpokládám, že i ty na tom ve svém vztahu k velkým, několikadením výjezdům, budeš podobně.
No samozřejmě, to bylo něco úžasného. A když si představíš, že tehdy nebyly žádné mobily a emaily, že jsme se většinou dohodli týden předem kdy a kde je sraz, takhle jednoduše, a pak se přišlo na nádraží a jelo se, to už je dnes jako pohádka. A přitom je to jen 20-25 let zpátky.
Je mezi těmi “slovenskými” výjezdy nějaký, který ti utkvěl dodnes v paměti?
Samozřejmě, a ne jeden. Ale asi největší vzpomínka je na Petržalku. Tuším kolem roku 1986 jsme měli perfektní kontakt s fans v Petržalce. Myslím si, že to byl Koty, kdo tam tehdy dojednal jakousi česko-slovenskou “družbu”. Vyrazilo nás z Hradce kolem 35 fanoušků, vezli jsme na setkání několik litrů tehdy tak populárního “čůča”, které nám ovšem při vstupu na stadion odebrali, ale hned po zápase nám bylo zase vráceno. A my jsme šli přímo do bratislavské obří pivnice MAMUT i s příznivci Petržalky a náramně jsme se tam družili. Petržalka byla tehdy docela velký klub, nějak je snad sloučili s Interem Bratislava, a společně jsme naprosto opanovali MAMUTA. Hrála nám cimbálová muzika, tancování na stolech, jeden velký mejdan, super zážitek na celý život. Ale nebylo to samozřejmě vždy takové veselé. Vyjeli jsme do Prešova, tam nám naložili domácí 5:0 a jelo se s tím nákladem zase domů. Nebo jsme dorazili do Banské Bystrice a rozhodčí zápas kvůli počasí zrušil, takže jsme po mnoha hodinách na cestě, do bylo tak 12 hodin tam a 12 hodin zpátky, neviděli nic a vraceli se domů bez fotbalového zážitku.
Byl jsi na slavném utkání, kdy Hradec senzačně vyhrál v posledním ligovém kole na hřišti Slovanu Bratislava a sebral tak Belasým již jistý prvoligový titul?
No vidíš, a zrovna tento zápas jsem pro nemoc vynechal a sledoval ho jen v rádiu. Radoval jsem se moc, ale také si pamatuji, že nám to Slovanisti nezapomněli a ještě dva roky potom jsme v Bratislavě s kamarádem Matýskem z Nechanic byli na tribuně “zásobování” spoustou kelímků s pivem, které po nás domácí diváci házeli. No, nezapomněli nám ten ukradený titul.
Co Hradec v Poháru vítězů pohárů? Předpokládám, že jsi nechyběl?
Samozřejmě že ne. Jezdil jsem na všechny zápasy, které vedly ke strahovskému finále, a na něm jsem logicky také nemohl chybět. No a pak Vadúz, velký zájezd stovek příznivců Hradce do Lichtenštejnska a pak Kodaň. Jsem jeden ze šťactlivců, který na zápas dojel a viděl ho, na rozdíl od mnohých ostatních, které rozbouřené moře uvěznilo na trajektu a sledovali tak zápas jen v televizi. Ale i naše parta si na trajektu užila svoje, dokonce jsme házeli do moře stoly a lavice a jiné věci, abychom trajekt uchránili.
Z tebe se letos stal i fanoušek basketu, vím o tobě, že jsi jedním z největších příznivců našich bronzových Lvic.
Já jsem na basket chodíval již dříve, pak jsem měl pauzu, ale když se letos začali fanoušci z fotbalu scházet i na Lvicích, s radostí jsem se přidal a parádně jsem si to užíval. Dokonce jsem vynechal i utkání Votroků v Teplicích a jel pomoci holkám na existenční zápas do Trutnova. Jak víš, ten jsme vyhráli, vybojovali si rozhodující pátý zápas doma a v něm po parádním výkonu holky v natřískané hale získaly bronzové medaile. Nádhera.
Jánoš
Kteří hráči v hradeckém dresu ti za tu tvou dlouhou fanouškovskou kariéru nejvíce přirostli k srdci?
Mám tři velké oblíbence: Milana Ptáčka, velkého bojovníka hřiště, který nám kdysi gólem přímo z rohu zajistil vítězství v ligovém mači v Benešově. Potom jsou to brankáři – Honza Musil a Luděk Jelínek. A mám i tři trenéry, kteří jsou u mne vysoko, a to Láďa Škorpil, Petr Pálka a náš současný trenér Luboš Prokopec, který pro Hradec získal skvělé úspěchy v mládežnických kategoriích. Sleduji jeho trenérskou kariéru již dlouho a věřím mu.
Vraťme se ještě nakonec zpátky k fotbalu a Votrokům. Čeho by ses rád v nejbližších letech s Votroky dočkal?
To je jednoduché – nový stadion, být stabilně v lize a zahrát si opět evropské poháry, zopakovat si ještě úspěšné výjezdy s Hradcem po pohárové Evropě.
Tak to máme stejná přání, díky za rozhovor.
Gunny
Generální partner
Facebook
Přihlášení
Register| Forgot Password?